ČAS NA VĚDU! Jak fungují testy na koronavirus? Co se děje v buňce s virem?
1. Co dělá sakra ten virus v mojí buňce? Aneb „buněčným biologem ve dvaceti vteřinách“. Znalci přeskočí 
Představte si buňku jako obrovskou tovární halu, kde běží jedna výrobní linka vedle druhé, kmitaj tam skladníci s ještěrkama i uklízeči odpadů. Uprostřed je ředitelství, které má na všechno důležitou projektovou dokumentaci, to je DNA, genetická informace. Na tu žádnej pazneht u pásu nesahá. Když má něco vyrobit, udělá se mu podle dokumentace stručný návod, RNA, podle kterého bouchá jeden kus za druhým. Takhle to všechno pěkně šlape, než se objeví virus. Viry jsou totální primitivové, jen krabička a v ní genetická informace. Vůbec nic samy nevyrábějí, nic neumějí, jen mazaně parazitují, aby se mohly množit. Virus se vsírne do továrny – buňky hostitele, podstrčí svoji genetickou informaci do právě běžící výrobní linky a nechá ji místo potřebného vybavení vyrábět tisíce dalších nových virů. Ty pak hostitelskou buňku prostě roztrhají a vyvalí se ven, obsadit další buňky. Dokud nezasáhne buněčná imunopolicie, bílé krvinky, které všechny obsazené haly uzavřou a potulující se výtržníky chytají pomocí protilátek. Když jde do tuhého, je vám blbě, máte horečku a ve vašem těle to vypadá jako na bojišti.
2. Co je zač tenhle koronavirus? A proč se mu říká SARS nebo COVID?
Genetická informace koronavirů je ve srovnání jinými viry velmi proměnlivá, a to je jedním z důvodů velkých koronavirových epidemií v posledních desetiletích (SARS v letech 2002-2004, MERS v letech 2013-2015). „Náš“ koronavirus je podle genetické informace příbuzný se SARS, proto ho pojmenovali SARS-CoV-2. COVID-19 je název pro nemoc, kterou způsobuje (CoronaVIrusDisease z roku 2019). Mohlo se mu klidně říkat Pepa. Protože tenhle hajzlík tak rád mutuje, mění si zápis ve své genetické informaci, občas se mu povede náhodně poskládat něco smysluplného. Třeba klíč, který místo do netopýří pasuje do lidské buňky. Nebo do luskouní. Nebo cokoliv jiného. Když si poskládáte sekvence na sebe, vidíte, že ty rozdíly jsou minimální. Fakt to nevypadá, že by ho vyrobily něčí tajný služby. Ty by to totiž udělaly líp. http://www.osel.cz/11082-puvod-nepritele-kde-se-vzal-virus-…
3. Tak a teď už fakt o tom testování.
Základní testovací metodou je „PCR test“. Ten se dělá nejčastěji z výtěrů z nosu a zjišťujeme jím přítomnost virové genetické informace. Jak se to dělá: z vašeho chrchle vyizolujeme všechnu RNA co tam je. A pak ve zkumavce zkusíme najít a namnožit ten kousek, o kterém víme jistě, že patří právě a jenom koronaviru. Aby to bylo průkazné, většinou se hledají ty koronavirové kousky dva nebo tři různé a navíc pak ještě jeden, který je přítomný ve vzorku vždycky, takže máme kontrolu, že reakce opravdu proběhla. Výsledkem je fluorescenční signál, který umí zachytit specializovaný přístroj. Podle síly fluorescence pak můžeme i odhadnout, jestli je virová nákaza silná nebo slabá.
Pozitiva: Tenhle test je hodně citlivý a dokáže zjistit přítomnost viru brzy po nakažení i to, že virus už zmizí a pacient je zdravý.
Negativa:
a) z novin se nedozvíte, že ani tenhle test není stoprocentní. Může vyjít falešně negativní. Výtěr z nosu nemusí zjistit žádné viry, senzitivitu metody může snížit až na 54-73%. https://www.mdmag.com/…/comparing-rt-pcr-and-chest-ct-for-d…
b) test je pracný a pomalý, jen pár pracovišť má automatizovanou linku.
c) na celém světě nedocházejí jen respirátory, ale také soupravy na izolaci RNA a štětky na odběry z nosu. Nejsou.
Druhým nejrozšířenějším testem je „rychlý imunotest“. Dělá se z krve, zjišťuje se přítomnost protilátek proti viru. Imunitní systém reaguje na přítomnost neznámého vetřelce tvorbou protilátek, většinou tak za týden po prvních příznacích choroby. Nejdřív pošle jednotky rychlého nasazení IgM, které nemají dlouhou životnost. Pár dní po nich už mohou nastoupit nově vyškolené základní jednotky IgG, které v organismu zůstávají hlídkovat jako pochůzkáři i po vymizení choroby. To ovlivňuje možnosti imunotestu.
Pozitiva: je rychlý a levný, není na něj nutné specializované vybavení. Je skvělý pro epidemiologické studie, dokáže zjistit, kdo z nás se s koronavirem už setkal, i bez diagnózy nebo bez příznaků.
Negativa: Nejde s ním diagnostikovat časná infekce, kdy ještě nejsou protilátky. A také s ním nepotvrdíte, že je člověk vyléčený, protože protilátky v organismu zůstávají. Na to potřebujete PCR test.
4. Testuje se málo! Blbě!
Jo, mohlo by se testovat víc. Ale ve srovnání s evropskými zeměmi jsme na tom dobře. Viz obrázek. Takže si to shrneme: PCR testů máme zatím omezené množství. Potřebujeme je na včasný záchyt nakažených a pro potvrzení vyléčených. Imunotesty může dělat každý, jsou tedy ideální pro plošné testování. Využijí se pro potvrzení diagnózy u lidí během onemocnění, u onemocnění s mírným průběhem nebo u bezpříznakových na konci karantény a pro populační epidemiologické studie. Senzační zpráva českých médií „jak nám ten hajzl Babiš dovezl testy co mají chybovost 80%“ tak nejspíš znamená, že si milí hygienici prostě nepřečetli s čím pracují a pokud čekali diagnózu u čerstvě nakažených nebo negativní test u vyléčených, tak se prostě dočkat ani nemohli.
Kromě diagnostických laboratoří se s vládou domluvily i výzkumné ústavy. Po kontrole bezpečnostních podmínek a diagnostických postupů mají od minulého týdne povolení Univerzita Palackého v Olomouci, Centrum molekulární biologie CEITEC Brno, Biologické centrum AV ČR České Budějovice, Přírodovědecká fakulta Jihočeské univerzity České Budějovice, pražské ústavy Akademie na povolení čekají. Koordinují společně metodiku testování a zároveň se pokoušejí vyvinout další možnosti izolace RNA, abychom nebyli omezeni tím, kolik reagencií se podaří vůbec sehnat.
